********** Kouřím, abych nemusela plakat. (Vynzgést Gargas) *******

O kuchyni paní Vyskočilové

11. června 2006 v 17:47 | Gargas |  Osobní komentář
Paní Vyskočilová bydlela ve strém domě naproti nám. Pamatuji si jí jako štíhlou světlovasou paní. Paní Vyskočilová byla něco jako moje babička, kterou jsem neměla. Někdy mě i hlídala. Když vařila, posadila si mě na linku a vyprávěla, co zažila a nebo jen tak. Už si to vůbec nepamatuju. Bylo to moc dávno a já byla ještě moc malá. Na zdi za linkou měla nalepené kachličky. Na některých z nich byli takové modré domečky. Na něktrých těch domečcích byli takové jako mašličky, ale mašličky to být nemohli. Paní Vyskočilová mi vysvětlovala, že to jsou větrné mlíny a jsou hodně daleko. V Holandsku. Všude tam rostou tulipány a pasou se kravičky. A pak řekla, že mi uvaří kakao, protože to je také z Holandska.
Její vyprávění mi utkvělo. Ty kachličky se mi opravdu moc líbili. Moc jsem si přála mít také takové kachličky. A moc jsem si přála podívat se někdy do holandska, protože to je přeci moc hezké, když tam mají ty velké mlýny a všechno modro-bílé. Ještě dnes, když slyším Holandsko, představím si modro-bílou krajinku z kachliček paní Vyskočilové, úcítím vůni kakaa a je mi moc dobře, protože vidím i paní Vyskočilovou jak stojí v kuchyni a vypráví a já smím sedět na lince a dívat se na ty krásné obrázky. Jen do toho Holandska jsem se ještě nepodívala. Ale asi bych byla zklamaná, že není modro-bílé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.